- Výstava: Fuchsie a plody podzimu
- Přednáška: Indiánské léto (Barevné dřeviny v zahradách)
- Workshop: Zahrádka ve skle
- Občerstvení: Burčák
O čem bude přednáška?
Indiánské léto („indian summer“) je v Severní Americe déletrvající suché, slunečné, teplé a málo větrné počasí na konci podzimu. Severoamerické dřeviny mění v té době barvu listů mnohem výrazněji než dřeviny evropské. Když byly do Evropy dovezeny, obohatily jejich výsadby naše zahrady a parky.
Jeden z největších dovozů zajistila botanická expedice vyslaná knížetem Aloisem I. z Liechtensteinu na východní pobřeží. Během čtyřletých výzkumů se do Lednice na Moravě dostalo na 130 beden a sudů se semeny, popřípadě mladšími rostlinami, s asi 250 druhy. Byly vysázeny v nových školkách, které už v roce 1808 zahájily prodej sazenic. Aby se lépe prodávaly, byl Lednický park proměněn v ukázkovou zahradu severoamerických listnatých i jehličnatých dřevin. Když povyrostly, zažila Jižní Morava poprvé indiánské léto. Poté byly vysazovány i v jiných parcích Lednicko-valtického areálu.
Pozitivní podzim
Kalendář knížete Jana I. z Liechtensteinu shodou okolností počítal s tím, že kníže bude s rodinou a dvorem trávit léto a raný podzim na letní rezidenci Lednice a říjen a listopad na zámku Valtice, takže si indiánského léta plně užil, možná jako jeden z prvních Evropanů. Do konce 18. století totiž nebyl podzim vnímán pozitivně, padající listy a holé větve byly spíše symbolem smrti.
Zatímco Francis Bacon, 1. vikomt St. Albans, baron z Verulamu, vyslovil na počátku 17. století přání, aby v zahradách panovalo věčné jaro, tedy aby v nich sále něco kvetlo, hrabě Arnošt Silva-Tarouca vysazoval v Průhonickém parku od roku 1885 barevné kultivary dřevin a zdůvodňoval to tím, jak je podzim krásný, když i naše příroda hýří všemi barvami.
Věčné jaro i celoroční indiánské léto
Napomohlo mu soudobé kvetoucí šlechtění dřevin, které rozšířilo paletu barev, s nimiž mohl zahradní umělec pracovat. K červeným bukům, známým od 15. století, cíleně však v parcích vysazovaných od 18. století, přibyly v druhé polovině 19. století červenolisté javory, duby a slivoně, dále žlutolisté buky, javory, duby a jilmy, a bíle panašované javor jasanolistý, javor klen, dřín a jasan.
Hrabě Silva-Tarouca také vysazoval v Průhonickém parku velké plochy trvalek, včetně těch, které kvetou na podzim (třapatky, zápleváky, astry a sasanky). V parku se díky tomu potkává Baconovo věčné jaro s téměř celoročním indiánským létem, tedy jarním a letním zbarvením kultivarů listnatých dřevin, doplněných jehličnatými a stálezelenými stromy a keři, které jsou symbolem života.
Průhonický park je vrcholným příkladem malířsko-krajinářského zahradního slohu, který vznikl v Lednici na počátku 19. století a před I. světovou válkou se rozšířil po zahradách a parcích celé Podunajské monarchie.
Děkujeme sklárně Kavalier za poskytnutí skleněných váz pro workshop.
Akce je součástí přednáškového cyklu Muzeum kvete, který v letošním roce přinese celkem deset setkání, přednášek, workshopů a degustací na téma květiny. Připravovaný program zde.
