- Výstava: Bylinky
- Přednáška: Byliny byly byliny (Zahrádky našich babiček)
- Workshop: Bylinkový čaj a tinktura
- Občerstvení: Bylinkový čaj
Anotace přednášky Zahrádky našich babiček
Tak jako se proměňovaly zahrady zámků, paláců a měst, proměňovaly se i zahrady venkovské. Venkovská zahrada byla ještě v 16. století mnohem bližší středověké kuchyňské a léčivé zahradě než romantické květinové zahrádce, kterou si s venkovem spojujeme dnes. Ta je produktem 19. století a na vesnicích přetrvávala až do druhé poloviny 20. století. Na jeho konci a na počátku 21. století se proměnila tak, že nyní nelze rozeznat zahradu u novostavby vilky na venkově od zahrady též vilky ve městě.
Stará selská zahrada byla malá, oplocená, rozdělena na záhony a zaměřená na obživu domácnosti. Pěstovala se v ní zelenina, zejména zelí (odtud také název zelná zahrada), tuřín, vodnice, hrách, bob obecný, cibule, česnek a pór, fialová nebo žlutá mrkev. Zahrada také poskytovala léčivé rostliny a koření (šalvěj, yzop, routa, pelyněk, máta, meduňka, andělika, libeček, saturejka a tymián). Za zahradou směrem do krajiny byl zpravidla sad vysokokmenných ovocných stromů (jabloní, hrušní, švestek a třešní), na dvoře u hnojiště rostl v teplých oblastech ořešák vlašský a ve výběhu pro slepice lísky. Ovocná stromořadí někdy vybíhala v pásech mezi ornou půdou daleko do plužiny. Květiny byly vzácné (kosatce, lilie, pivoňky, orlíčky a růže).
Až od 18. století a zejména ve století 19. začaly vznikat zahrádky, které si nostalgicky spojujeme se starým obrazem vesnice: předzahrádka plná květin (většinou šířených ze zámeckých zahrad), v rohu šeřík, pustoryl, kdoulovec nebo damašská růže, v zeleninové zahradě už i oranžová mrkev, rebarbora, rybíz, angrešt a maliny, někdy i samostatná chřestovna. V sadu ještě přetrvávaly vysokokmeny a staré odrůdy.
Ve 20. století se v souvislosti s rozvojem medicíny a lékáren ze zahrad pomalu vytrácely léčivky a pokud je někdo sbíral, stačila mu většinou okolní příroda. Mezi květinami přibývaly trvalky a přišly velkokvěté růže, často na zvláštních záhonech. Objevila se alpína a jezírka pro lekníny. V ovocných sadech ustoupily vysokokmeny čtvrtkmenům a zákrskům. Z předzahrádek postupně mizela zelenina a stávaly se ryze okrasnými. S rozvojem trhu se zeleninou a ovocem po roce 1989 se jejich pěstování věnují jen nadšenci – zahrádkáři. Do zahrad stále více pronikají okrasné trávy a konifery a stálezelené rostliny.
Zahrádky našich babiček tak nyní najdeme velmi vzácně, udržují se ve skansenech, staly se muzejními exponáty.
Akce je součástí přednáškového cyklu Muzeum kvete, který v letošním roce přinese celkem deset setkání, přednášek, workshopů a degustací na téma květiny. Připravovaný program zde.
Děkujeme Palírně U Zeleného stromu, která pro potřeby workshopu poskytla alkohol na výrobu tinktury.
KAPACITA WORKSHOPU NAPLNĚNA.
