O německých skladištích benzínu na Kačině – ukryté zásoby
Prakticky po celou dobu trvání druhé světové války se nacistické Německo potýkalo s nedostatkem pohonných hmot. Stejně jako potraviny, oděvy nebo hygienické potřeby byly i benzín a nafta rozdělovány mezi civilní obyvatelstvo prostřednictvím přídělového systému.
Palivová krize dosáhla vrcholu v letech 1944 a 1945, kdy angloamerické bombardovací svazy začaly systematicky útočit na německé rafinerie. Distribuci pohonných hmot na okupovaných územích navíc komplikovaly útoky spojeneckých stíhačů – tzv. „hloubkařů“ nebo „kotlářů“ – na cisternové vlaky, nákladní automobily a říční plavidla převážející cenné zásoby paliva.
Ukryté zásoby před spojeneckými útoky
Zoufalé nacistické vedení se proto pokusilo zabránit úplnému zničení zásob benzínu a nafty jejich rozptýlením do množství malých, maskovaných úkrytů rozesetých po krajině.
Jedno z těchto nouzových skladišť vzniklo na konci války také poblíž Kačiny. Tato lokalita nabízela z pohledu okupačních orgánů dvě významné výhody. Zámek s okolním parkem vlastnil protektorátní velitel Hitlerjugend a zároveň platilo, že významné historické památky spojenečtí letci obvykle nebombardovali.
V lesíku Libuše, který se nachází mezi Kačinou a vesnicí Rohozec, proto nuceně nasazení dělníci vybudovali několik mělkých čtvercových okopů o rozměrech přibližně 10 × 10 metrů. Do nich byly uloženy sudy s benzínem a naftou. Zásoby chránily nízké valy z vykopané zeminy a celý prostor byl zakryt maskovacími sítěmi a korunami stromů.
Skrýš, kterou spojenci neodhalili
Maskovací opatření byla natolik účinná, že spojenecká letadla tuto skrýš pohonných hmot nikdy neodhalila. Takové štěstí však neměly nedaleké kolínské chemičky a vlakové nádraží, které se na konci války staly terčem tří velkých náletů amerických bombardérů.
Kačinské skladiště pravidelně kontrolovali příslušníci německé ochranné policie (Schutzpolizei) z Kolína a místní obyvatelé do lesa Libuše nesměli vstupovat.
Zapomenutý válečný objekt
Po válce, jak pamětníci postupně odcházeli, upadl skutečný účel jam a valů v zapomnění. Pozůstatky skladiště pomalu splynuly s okolním lesním prostředím a kolem roku 2000 se začaly objevovat mylné domněnky, že jde o pozůstatky pravěkých či středověkých objektů.