Sápa hlíznatá ⁕ Phlomis tuberosa
Sápa hlíznatá pochází ze stepních a lesostepních oblastí Eurasie. Její přirozený areál sahá od střední a východní Evropy přes Kavkaz a Střední Asii až po Sibiř a Mongolsko. Vyhledává slunná stanoviště, suché trávníky, křovinaté stráně a sprašové půdy, kde díky svým hlíznatým kořenům dokáže přečkat i dlouhá období sucha.
Účinky na zdraví
Moderní fytochemické analýzy potvrzují, že sápa je bohatým zdrojem bioaktivních sloučenin. V kořenových hlízách se nachází škrob a polysacharidy, nadzemní části obsahují vitamíny B3, C a E. V tradiční medicíně, zejména v tibetské, mongolské a sibiřské, je sápa hlíznatá vysoce ceněna pro své široké spektrum účinků. Odvary z kořenů se podávají při zánětech žaludku, žaludečních vředech, revmatismu, artritidě nebo při bolestech v krku. Hlízy jsou jedlé. Obsahují velké množství škrobu a v oblastech svého původu se konzumují vařené nebo pečené (podobně jako brambory), ačkoliv mohou mít mírně nahořklou chuť.
Dále se sbírá i nadzemní část (nať) v době květu, a to buď celá kvetoucí lodyha, nebo pouze listy a květy. Nálev z nadzemních částí se tradičně používá při onemocněních dýchacích cest, jako je bronchitida, tuberkulóza, zápal plic, nebo při horečkách a průjmech. Má také antioxidační a hepatoprotektivní účinky (chrání játra). Čerstvé drcené listy se přikládají jako obklady na hnisavé a nehojící se rány, kde působí antisepticky a urychlují granulaci tkáně. Květy jsou bohaté na flavonoidy a silici. Extrakt z květů vykazuje nejvyšší antioxidační aktivitu a pro své schopnosti potlačovat enzymy spojené s rozvojem diabetu a Alzheimerovy choroby je předmětem mnoha výzkumů. Současné studie naznačují potenciál sápy i při léčbě cukrovky (inhibice enzymu α-glukosidázy) a ochraně jater (hepatoprotektivní účinek srovnatelný se silymarinem). Zjištěn byl také mírný sedativní účinek a schopnost snižovat krevní srážlivost.
Bocciho herbář
Zajímavosti
V moderních přírodních zahradách se sápa hlíznatá uplatní jako nenáročná, suchomilná trvalka. Květenství se využívají k řezu a jsou velmi ceněná do suchých vazeb, protože si i po usušení udržují svůj tvar. Sápa hlíznatá je známá rovněž pod lidovými názvy plameník, sápě či sapěj.
Jerusalem sage (Phlomis tuberosa)
Jerusalem sage is native to the steppe and forest-steppe areas of Eurasia and belongs to the mint family (Lamiaceae). Its natural range reaches from central and eastern Europe through Caucasus and Central Asia all the way to Siberia and Mongolia. The plant prefers sunny locations, dry lawns, bushy hillsides, and loess loam, where it can, thanks to its tuberous roots, survive even long periods of drought.
Health Benefits
Modern phytological analyses have confirmed that Jerusalem sage is a rich source of bioactive substances. Its tubers contain starch and polysaccharides, while the plant above ground contains vitamins B3, C, and E. In traditional medicine, especially Tibetan, Mongolian, and Siberian, Jerusalem sage is highly valued for its wide range of effects. Infusions prepared from its roots are used to treat gastritis, stomach ulcers, rheumatism, arthritis, or sore throat. The tubers are edible: they contain large amounts of starch and in areas where the plant is native, they are often eaten boiled or baked (like potatoes), although they can have a slightly bitter taste.
People also collect the plant above ground, either the entire flowering stem or only the leaves and flowers. An infusion prepared from these has been traditionally used to treat respiratory diseases such as bronchitis, tuberculosis, pneumonia, or to relieve fever or diarrhoea. The infusion has antioxidant and hepatoprotective effects. Fresh crushed leaves are used to prepare poultices for festering and poorly healing wounds, where they function as an antiseptic and accelerate tissue granulation. The flowers are rich in flavonoids and essential oils. Extract from the flowers exhibits very high antioxidant activity, and due to its ability to suppress enzymes linked to the development of diabetes and Alzheimer disease, it is intensively studied. Recent results indicate that Jerusalem sage could prove beneficial in the treatment of diabetes (by inhibiting the α-glucosidase enzymes) and in protecting liver (its hepatoprotective effect is comparable to silymarin). Research has also found a mild sedative effect and the ability to lower blood clotting.
Interesting Facts
In modern natural gardens, Jerusalem sage is popular for its undemanding nature and drought resistance. Its flowers are used in floral arrangements and are highly valued in dried plant compositions because they keep their shape even when dried. Jerusalem sage is also known as tuberous Jerusalem sage or sage-leaf mullein.