Černohlávek dřípený ⁕ Prunella laciniata
Černohlávek dřípený je méně známý příbuzný hojně rozšířeného černohlávku obecného (Prunella vulgaris). Ačkoliv je černohlávek dřípený v přírodě mnohem vzácnější, obsahuje stejné látky jako černohlávek obecný a používá se proto na stejné choroby. Pochází ze střední a jižní Evropy. Roste na slunných, suchých a teplých stanovištích, na vápencových skalách, suchých trávnících, pastvinách a mezích, často na kamenitých nebo písčitých půdách. V České republice se vyskytuje roztroušeně, především v teplejších oblastech, a patří k ohroženým druhům české květeny, proto by se ve volné přírodě neměl sbírat.
Účinky na zdraví
Léčivé účinky černohlávku dřípeného jsou dány obsahem tříslovin, hořčin, silic a flavonoidů. Tyto látky mu propůjčují protizánětlivé, stahující (adstringentní) a hojivé vlastnosti. Obklady z nálevu urychlují hojení ran, vředů, zánětů kůže, spálenin a zmírňují otoky. Pomáhají také zastavit drobné krvácení. Odvar slouží jako účinné kloktadlo při bolestech v krku, angíně, zánětech dásní a aftách. Vnitřně se rostlina používá při průjmech, zánětech žaludku a střev, kde stahující účinek tříslovin pomáhá zklidnit podrážděnou sliznici. Využívá se dále pro posílení imunitního systému a při nachlazení.
Zajímavosti
Český název „černohlávek“ je odvozen od tvaru a barvy suchých, dozrávajících květenství, která zhnědnou nebo zčernají a připomínají malou hlavičku. Druhové jméno „dřípený“ získala tato bylina podle listů s roztřepenými okraji, které mají „dřípený“ čili „roztřepený“ vzhled.
Černohlávek obecný (Prunella vulgaris) má velmi podobné, ne-li silnější účinky a je hojně rozšířený po celém světě, včetně Asie, kde se v tradiční čínské medicíně nazývá Xia Ku Cao a používá se na vysoký krevní tlak a problémy s játry. Již v 16. století slavný anglický bylinkář John Gerard psal, že „neexistuje lepší bylina na světě pro hojení ran“. Během světových válek se k těmto zapomenutým znalostem lékaři v nouzi vraceli a sypali sušenou nať černohlávku do ran. Historické využití černohlávku (jak obecného, tak dřípeného) během první světové války přesně odpovídá jeho lidovému názvu v mnoha jazycích – v angličtině se mu dodnes říká „Self-heal“ („samohojič“). V drsných polních podmínkách první světové války, kdy byl nedostatek standardních antiseptik a obvazového materiálu, hrál černohlávek klíčovou roli z několika důvodů: zastavoval krvácení, nasypání drcené nati přímo do rány pomáhalo bránit rozvoji infekce a sněti, což byl v zákopech fatální problém, a dále suchá, najemno drcená nať fungovala podobně jako dnešní zásypy – pohlcovala vlhkost a hnis z rány, čímž udržovala místo relativně čisté.
Mladé listy a květy černohlávku jsou jedlé a lze je přidávat do salátů nebo polévek. Mají jemnou, mírně nahořklou chuť. Květy černohlávku jsou atraktivní pro včely, čmeláky a další opylovatele, což z něj činí užitečnou rostlinu pro podporu biodiverzity. Původně navrženým českým názvem rodu nebyl černohlávek, ale hlavěnka.
Bocciho herbář
Cutleaf self-heal (Prunella laciniata)
Cutleaf self-heal is the less well-known relative of the widespread common self-heal, also known as heal-all (Prunella vulgaris). Both belong to the mint family (Lamiaceae). Although cutleaf self-heal is much rarer in the wild, it contains the same substances as common self-heal and is therefore used to treat the same health conditions. Native to central and southern Europe, it thrives in sunny, dry, and warm habitats, on limestone rocks, in dry lawns, pastures, and hedgerows, often in rocky or sandy soils. In the Czech Republic, it grows in scattered populations, mainly in warmer areas; it is considered an endangered species and should not be collected in nature.
Health Benefits
The medicinal effects of cutleaf self-heal are due to the tannins, bitter substances, essential oils, and flavonoids it contains. These substances endow it with anti-inflammatory, astringent, and healing properties. Poultices made with its infusion accelerate the healing of wounds, ulcers, skin inflammations, and burns, alleviate swelling, and help stop minor bleeding. Infusion of cutleaf self-heal can be used as a gargle for throat pain, tonsillitis, inflamed gums, and for mouth ulcers sores. Internally, this herb is used to treat diarrhoea and inflammations of the stomach and intestines, where the astringent effects of tannins help soothe the irritated mucosa. Cutleaf self-heal is also used for boosting the immune system and to help fight the common cold.
Interesting Facts
This plant’s Czech name, ‘černohlávek’ (literally ‘black-headed’), is derived from the shape and colour of its dry, maturing flower clusters, which turn brown or black and resemble a small head. The common self-heal (Prunella vulgaris) has similar, perhaps even stronger therapeutic effects and is commonly found all around the world, including Asia, where it is in traditional Chinese medicine called xia ku cao’ (夏枯草) and used to treat high blood pressure and liver problems.
The famous English herbalist John Gerard already in late sixteenth century claimed that there is ‘not a better wound herb in the world’. During both world wars, physicians drew on this half-forgotten knowledge and when other drugs were not available, they put dried leaves and stems on wounds. The use of self-heal (both cutleaf and common) during the First World War precisely corresponds to its folk name in many languages – after all, other names for it in English are ‘woundwort’ and ‘heal-all’. In the brutal conditions of the First World War, when there was a shortage of standard antiseptics and dressing materials, self-heal played a key role for several reasons: it helped stop bleeding, its application directly on the wound helped prevent infection and gangrene (which posed a fatal danger in the trenches) and, finally, ground dried leaves functioned much like the standard wound powder: they absorbed moisture and puss, thus keeping the wound relatively clean. Young leaves and flowers of self-heal are edible and can be added to salads or soups. They have a mild, slightly bitter taste. The flowers of self-heal attract bees, bumblebees, and other pollinators, making it a suitable plant for supporting biodiversity.