„Teprve tam, kde výtvarník vezme do svých citlivých rukou, do svých prstů, textilní chlupy či vlákna, začne je spřádat a třeba i velmi primitivně sám barvit, začneli je kombinovat, splétat, různě křížit, začne-li tušit jejich zákonitost, zjeví se mu krása a síla jejich vlastní textilní výrazové schopnosti, ocitne se ve sféře jejich působení, v jejich vlastním světě. Tam začíná vlastní, samostatná, na ničem jiném nezávislá textilní výtvarná práce. Tam teprve dochází k nevyhnutelnému krátkému spojení mezi představivostí umělce a textilními hmotami, které vrcholí realizací konečného tvaru.“
A. Kybal: O textilním výtvarném projevu, 1973
Ručně tkaný velkoformátový gobelín Přírodní bohatství Československé socialistické republiky vytvořili v roce 1965 studující Ateliéru textilní tvorby pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové (dnešní UMPRUM) pod vedením A. Kybala. Tapiserie o šířce 10 m a výšce 3 m byla vytvořena na zakázku pro účely státní reprezentace a měla být zřejmě vystavena v Kanceláři prezidenta republiky.
Vznik tapiserie byl obrazově pečlivě zdokumentován a uložen ve fotografických albech UMPRUM, která detailně zachycují činnost textilního ateliéru od roku 1945, kdy jej A. Kybal začal vést. Ve sbírkách Hradu byla tapiserie dohledána v roce 2025 textilními historičkami V. Soukupovou a M. Vinglerovou, a to ve stavu z roku 1965 – tedy nedokončená, protože finální práce měly být provedeny až v souvislosti s její hradní instalací, k níž ale nakonec nedošlo.
Dílo bylo převezeno do Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí, kde restaurátorky J. Škařupová a D. Dočkalová tapiserii kompletně technicky připravily pro její první veřejnou prezentaci v pražské Galerii UM. Zde byla v červnu 2025 vystavena přímo v místě svého vzniku – galerie se totiž dnes nachází v prostorách bývalého Ateliéru textilní tvorby.
Součástí výstavy se staly také historické fotografie dokumentující kolektivní proces vzniku gobelínu. Studující ateliéru postupovali paralelně vedle sebe a centimetr po centimetru vytkávali složité motivy gobelínu tradiční technikou útkového rypsu. A. Kybal celou práci koordinoval: s citlivou snahou sladit jednotlivé tvůrčí individuality ve prospěch integrity díla, ale i s neúprosnou kázní.
Vzniklo tak unikátní dílo, jehož významnou uměleckou nadstavbou je použití nebarvených přízí z ovčí vlny, pravděpodobně českého původu. Tkalci se museli na takto nadstandardní ploše vypořádat s náročným úkolem černobílého škálování.
Nové vystavení gobelínu je oslavou českých textilních tvůrců, umělců a designérů, kteří lokální ovčí vlnu transformovali do děl nadčasové kvality. Nese však i naději v sílící snahy o inovativní využití vlny v rámci trvalé textilní udržitelnosti.
Tapiserie odkazuje ke hmotnému i nehmotnému dědictví spojenému s chovem ovcí. Vlna, kterou nám poskytují, je také naším přírodním bohatstvím a je více než symbolické, že A. Kybal ztvárnil motivy toho nejcennějšího z české přírody právě vláknem, které je samo jedním z nejcennějších, jež příroda vytvořila a dala lidstvu k dispozici.
-
Zapůjčitel tapiserie: Správa Pražského hradu
-
Foto: Sbírka Ateliéry, UMPRUM
-
Text: Mgr. Eva Vobrová, Textilní řemesla z.s.