Kromě konírny lze vstoupit i do zámecké kuchyně a prádelny, prohlédnout si lednici, sklepy a další autentické prostory, které tvořily zázemí na každém šlechtickém sídle. Každý tak dostane jedinečnou možnost posoudit, jak se tehdy žilo a hospodařilo na venkově a jaké největší proměny se během posledních 100 let udály.
Konírna na Kačině je unikátní svým architektonickým řešením – je integrální součástí jedné z kolonád zámecké budovy, není umístěna stranou v parku v hospodářských budovách, jak bývalo dříve na zámcích zvykem. Je ze dvou třetin zapuštěna do terénu, takže koně vcházeli do konírny přímo ze zámeckého parku – doslova jako do garáže. Cestou do stájí procházeli přibližně 30 metrů dlouhým tunelem, který spojoval vchod ze zahrady se stájemi. Tam už je čekaly příjemné prostory, kde byl v létě chládek a zimě teplo. Dodnes jsou zachovány kamenné napáječky i původní cihlová podlaha.
V zámecké konírně na Kačině mohlo být naráz ustájeno až čtrnáct koní – jezdeckých i kočárových. V zadní části konírny jsou uzavřené boxy, kam se na volno umísťovali temperamentnější koně, především hřebci, či naopak hřebné klisny nebo klisny s hříbětem. Ke konírně přiléhá kočárovna, sousední hospodářská budova se skleníkem. V konírně a také v kočárovně musel být vždy dostatek místa i pro koně a kočáry hostů.
Konírna sloužila svému původnímu účelu až do začátku 30. let 20. století, kdy ji opustil její poslední šlechtický majitel a zároveň synovec posledního z Chotků – Quido Thun Hohenstein. Ten se kvůli svému nákladnému životnímu stylu značně zadlužil a musel Kačinu opustit. Koně ale z Kačiny nezmizeli a ještě v 60. letech 20. století tam byli při jezdeckých závodech koně umísťováni na jednu noc.
Konírna v Toulavé kameře (30. 7. 2017)