Hitlerjugend na Kačině více

V roce 1942 zakoupil velkostatek Nové Dvory, pod nějž zámek Kačina patřil, velitel Hitlerovy mládeže v Protektorátu Čechy a Morava Siegfried Zoglmann (1913–2007). Zda byl velkostatek koupen pouze pro účely výcviku Hitlerjugend nebo s ním měl novopečený majitel (nemovitost totiž nebyla zakoupena přímo nacistickou mládežnickou organizací, nýbrž Zoglmannovým jménem) nějaké soukromé úmysly, není jasné. V hlavním sídle velkostatku, novodvorském zámku, byly zřízeny ubikace a vývařovna pro členy Hitlerovy mládeže. Z Nových Dvorů němečtí chlapci denně docházeli na Kačinu, kde se učili branným dovednostem, jako byla pořadová cvičení, nácvik boje zblízka, příprava na střelecký výcvik, základy signalizace, zdravotní výchova nebo orientace v krajině podle mapy a buzoly. Během zimních měsíců navíc absolvovali lyžařský výcvik na zasněženém svahu kačinského návrší a po jeho skončení skladovali lyže v uzavřeném zámeckém divadle. Díky zkušenostem získaným ve výcvikovém táboře se mladící snadněji začleňovali do vojenských jednotek Třetí říše. Novodvorský vedoucí Hitlerovy mládeže, který současně vykonával funkci správce zámku Kačina, bydlel v dnešní pánské pracovně. Příslušníci Hitlerjugend jako všichni kluci občas zlobili. Pokud se některý z nich dopustil závažného kázeňského přestupku, byl převezen na Kačinu a za trest zavřen do malé sklepní místnosti pod hlavním schodištěm. Nejrůznější nápisy, jež zde mladiství vězni zanechali, byly na stěnách netradiční cely čitelné dlouho po skončení války. Během dubna 1945 odjeli všichni němečtí chlapci z Nových Dvorů a Kačiny zpět do Německa. Velkostatek i s Kačinou byl protektorátnímu veliteli Hitlerovy mládeže v roce 1945 zabaven na základě Benešových dekretů. Samotný Siegfried Zoglmann uprchl se svou rodinou do Bavorska, kde se přihlásil americkým okupačním orgánům. Ačkoliv jej Američané po tříhodinovém výslechu propustili, rozhodl se přejít do ilegality, protože se obával možného vydání do Československa. Když však zjistil, že československá vláda o něj nejeví zájem, začal se výrazně angažovat na západoněmecké politické scéně. V roce 1957 byl zvolen poslancem do Spolkového sněmu a navázal blízké kontakty s mnoha významnými německými politiky. Přestože mu novináři občas připomínali jeho nacistickou minulost, pohyboval se Siegfried Zoglmann v nejvyšších patrech německé politiky až do své smrti.