Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví
Snaha o zachování nemateriálního kulturního dědictví byla a je nikdy nekončící aktivitou jeho milovníků a odborníků z oblasti etnologie, kulturní antropologie, dějin kultury, zemědělství, lékařství, ale i historiků, ekologů, pedagogů a dalších profesí. Snahy v této oblasti vedly na mezinárodní úrovni k přijetí některých opatření i na půdě nadnárodních organizací, zejména UNESCO.
UNESCO ve prospěch tohoto cíle přijalo, kromě příslušného rozšíření své vlastní programové činnosti, i tři mezinárodně uznávané právní instrumenty, jejichž předmětem je péče o statky náležející do okruhu nemateriálního kulturního dědictví. Liší se mezi sebou nejen právní povahou, ale i svým věcným záběrem. Obsahem těchto dokumentů jsou zásady a principy, které by státy měly uplatňovat ve své praxi podle svých právních podmínek a pravidel.
Nejstarší z nich je Doporučení o ochraně tradiční a lidové kultury, přijaté 25. zasedáním Generální konference UNESCO v roce 1989. Doporučení o ochraně tradiční a lidové kultury je prioritně zaměřeno na dokumentaci prvků tradiční a lidové kultury, na ochranu jejich sbírek a roli dokumentátorů, a na jejich šíření ve veřejnosti. Menší důraz klade na klíčové hráče pro zachování a vývoj statků nemateriálního kulturního dědictví, tj. na jejich nositele a na jejich roli při předávání těchto statků v rámci jejich komunity a skupin, jako základu zachováni.
Druhým mezinárodně právním nástrojem dojednaným péčí UNESCO je mnohostranná mezistátní smlouva - Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Ta byla přijata na 32. zasedání Generální konference UNESCO 17. října 2003 v Paříži. V platnost vstoupila k 20. dubnu 2006. V České republice vstoupila v platnost 18. května 2009. Česká republika se tak stala 109. zemí, která k této úmluvě přistoupila. Úmluva je založena na vzájemné rovnosti kultur a jejich nemateriální kulturní dědictví chápe jako znak jejich identity a výraz kontinuity té které komunity či skupiny nositelů.
Celé znění Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví najdete zde. K provádění Úmluvy o zachování nemateriálního dědictví slouží Prováděcí směrnice k naplňování Úmluvy o ochraně nehmotného kulturního dědictví.
Nejmladší mezinárodní smlouvou sjednanou v roce 2005 na půdě UNESCO je Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. Ta vstoupila pro Českou republiku v platnost až v roce 2010, má obecnější platnost. Je věnována cirkulaci nemateriálního kulturního dědictví prostřednictvím kulturních projevů, např. prezentačních aktivit, mj. zboží a služeb, a opravňuje smluvní státy, aby k tomu přijaly vhodné politické i ekonomické nástroje.
Kromě UNESCO se nemateriálnímu kulturnímu dědictví věnují i některé další světové mezivládní organizace, jichž je Česká republika řádným členem, především Světová organizace pro duševní vlastnictví (WIPO). Mnoho domorodých obyvatel, místních komunit a vlád usiluje o ochranu duševního vlastnictví, jako nehmotného bohatství, jímž jsou např. tradiční znalosti a tradiční kulturní projevy, které spadají pod definici nemateriálního kulturního dědictví. Takovéto bohatství se může pohybovat od tradiční medicíny a environmentálních znalostí až po umění a hudbu apod. WIPO se tedy zaměřuje na ochranu práv držitelů nemateriálních kulturních statků prostřednictvím právních nástrojů chránících duševní vlastnictví.
Další mezivládní organizací, jejíž činnost se týká i nemateriálního kulturního dědictví, je celosvětová Organizace pro výživu a zemědělství (FAO). Ta se zaměřuje zejména na postupy, znalosti a metody, které jsou součástí nemateriálního agrárního dědictví. Mezi ně patří i tradicí ověřené postupy péče a užívání zemědělské (tedy kulturní) krajiny trvale udržitelným způsobem. FAO s cílem popularizovat takovéto metody a krajiny vytvořilo projekt Dědictví světově významných zemědělských systémů (GIAHS). Jde mj. o seznam krajin, v nichž lidé uplatňují tradici prověřené znalostní systémy, včetně socio organizačních, ekonomických a kulturních prvků, které jsou základem procesů ochrany a adaptace, aniž by byla ohrožena odolnost, udržitelnost a integrita krajiny a jejího užívání.