Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem je jedním z nejstarších hřebčínů na světě. Koně se zde chovají a cvičí více jak 440 let. Hřebčín je zároveň domovem nejstaršího původního českého plemene koní – koně starokladrubského. Ten byl jako jediné plemeno vyšlechtěn pro ceremoniální účely císařského dvora. Mohutný kůň s charakteristickým klabonosem byl zapřahán do kočárů králů, císařů a nejvyšších církevních hodnostářů. Majestátní bělouši a vraníci, kterých je dnes na světě pouhých 1800, jsou chováni především v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem, kterému už v roce 1579 udělil císař Rudolf II., velký znalec a milovník koní, statut císařského dvorního hřebčína. Společně s chovem koní se tak začala psát i historie jedinečné krajiny v jeho okolí.
Výstava představuje výjimečnost Národního hřebčína Kladruby nad Labem. Věnuje se nejen samotnému plemenu starokladrubského koně, ale také historii hřebčína a zdejší komponované krajině, která byla právě pro potřeby hřebčína po celá staletí utvářena. Stala se tak unikátní a dokonale vyváženou kuturní krajinou složenou z luk, pastvin, starobylých alejí, lesů, slepých ramen Labe a historických hospodářských budov hřebčína.
Pod názvem Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem byla 10. července 2019 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO a je ve společném zájmu všech národů světa chráněna podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Výbor pro světové dědictví ji na svém 43. zasedání v Baku zapsal do Seznamu světového dědictví jako mimořádně dokonalý a jedinečný příklad krajiny sloužící po několik staletí výhradně pro chov a výcvik koní určených pro službu panovnickému rodu a soustavně přetvářené podle jasného estetického krajinářského záměru.