Vilém Věnceslav Havelka a Umění lesní
Vilém Věnceslav Havelka (1780–1847)
Jeden z národních lesnických buditelů, kteří se zapsali zlatým písmem do dějin oboru. Svými praktickými zkušenostmi a odbornou editorskou prací přispěl k překladu a české verzi vydání jedné z prvních lesnických encyklopedií s názvem „Umění lesní“. Jeho práce je připomenuta pamětní deskou v „Lesnickém slavíně“ ŠLP MZLU Křtiny.
Lesní examinátor
Vilém Věnceslav Havelka se narodil v Hlušicích u Nového Bydžova v roce 1780. O jeho mládí a studiích mnoho nevíme, snad jen to, že studoval v Praze a v roce 1802 je zaměstnán jako nadlesní na c. a k. panství vojenských vysloužilců v Hořicích. Později přechází do colloredovských služeb ve Smidarech, v roce 1809 je jmenován lesmistrem opočenského panství Colloredo-Mansfelda. Zde pracuje v lesnických službách a také působí jako úředně jmenovaný „lesní examinátor“, tedy zkušební komisař pro lesnické resp. tehdy myslivecké zkoušky adeptů.
Potřeba českých lesnických učebnic
Žil a pracoval v době, kdy většina lesnických a mysliveckých odborných knih byla vydávána v německém úředním jazyce. Z řad německých lesníků je jedním z nejznámějších autorů vrchní zemský lesmistr Georg Ludwig Hartig (1764–1837), který připravil k vydání řadu odborných titulů. V roce 1808 vychází v němčině první vydání jeho kompendia „Lehrbuch für Förster und die es werden wollen“ (Učebnice pro lesníky a ty, kteří se jimi chtějí stát“).
Právě tuto knihu ve spolupráci s lesmistrem Havelkou překládá do českého jazyka kněz a překladatel Dr. Josef Liboslav Ziegler, působící v Hradci Králové a Chrudimi, neboť v lesnickém provozu narůstá s rozvojem lesního hospodaření a zakládáním hospodářských lesů potřeba učebnic v českém jazyce. Spojenými silami tedy vychází v roce 1819 první díl v českém jazyce, obsahující přípravné a pomocné vědomosti a zkušenosti, v roce 1820 byl vydán druhý díl „O dřevnictví a lesní ostraze“ a v roce 1823 třetí díl o lesním odhadu a lesních požitcích.
Umění lesní
Havelka si sám na překlad celého díla zřejmě netroufal, nicméně v úvodu třetího dílu, vydaného v roce 1823, uvádí: „umělecké však přiodění a v seznamy lesovním a myslivcům obyčejné a vlastní já jsem v knihu uvedl, musiv s mnohými překážkami zápasiti, an dosud mnoho dokonalých slov lesnických, kterážby se nově zavedenýn německým vyrovnala, češtině scházelo.“
V letech 1819–1823 tak spolu s dalšími spolupracovníky ((Dr. Jaroslav Liboslav Ziegler, Jan Jiří Nussbaumer) vydává jednu z prvních učebnic lesnictví. Tato dobová encyklopedie lesnictví byla nejen vydána v českém jazyce, ale zejména celkově přizpůsobena Havelkou autorsky českým poměrům v tehdejším lesním hospodaření. Lesnictví členila na pět hlavních oddílů: „Dřevnictví, nebo jak se dříví seti a sázeti má, lesní ostraha, lesní odhad neb lesní taxace, o lesních požitcích a o lesním řízení“.
Není tedy umění lesní tak snadné, jak by si mnozí mysleli
V roce 1838 lesmistr Věnceslav Havelka odchází do výslužby a v roce 1847 v Opočně umírá.
Havelkův citát na závěr vypovídá, že se od jeho dob vnímání lesnictví a jeho úlohy ve společnosti do dnešních časů příliš nezměnilo: „Není tedy umění lesní tak snadné, jak by si mnozí mysleli, kteří nevědí, co k němu náleží…“
Památník lesmistra Havelky a Dr. Zieglera jako připomínka jejich společného díla je součástí „Lesnického slavína“ vybudovaného na Školním podniku tehdejší Vysoké školy zemědělské (dnes Lesnická fakulta MZLU Brno). Nachází se uprostřed upraveného lesního palouku zvaného „U luže“. Středem palouku prochází lesní komunikace vedoucí od palouku „U buku“ do Bílovic nad Svitavou. Základem památníku je balvan červeného slepence z Babího lomu s osazenou mramorovou pamětní deskou.
Umění lesní, I.–III. díl
Fond Knihovna NZM Ohrada
Knihy vychází postupně: v roce 1819 první díl v českém jazyce, obsahující „Přípravné a pomocné vědomosti a zkušenosti“, v roce 1820 byl vydán druhý díl „O dřevnictví a lesní ostraze“ a v roce 1823 třetí díl „O lesním odhadu a lesních požitcích“. Krásný a zdobný je i titul knihy, dle tehdejšího zvyku popisný: „Umění lesní podle Jiřího Ludwiga Hartiga, nejvyššího ředitele lesního v královských Pruských zemích, královského rady Pruské říše a ouda mnohých německých a francouzských společností a jiných nejvýbornějších spisovatelů složené, s lesnictvím vlasteneckým dle vlastní zkušenosti srovnané a vlastním nákladem vydané od Věnceslava Havelky, forštmistra jeho Osvícenosti Rudolfa knížete z Colorredo-Mansfeldu etc. na panství opočenském a cís. Král. Examinátora v královéhradeckém kraji.“
Kromě celkového obsahu a provedení každý lesník ocení, že zkušenosti obsažené v této unikátní encyklopedii jsou platné stále. Například si zkuste přečíst kapitolu „O prostředcích k ztenčení nebo vyhlazení kůrovců“.
