Historie muzea

Vznik a historie Národního zemědělského muzea

Instituce oficiálně vznikla 28. 9. 1918 založením spolku České zemědělské muzeum. Záhy, po vzniku republiky, se spolek transformoval na Československé zemědělské muzeum, ústav pro studium a povznesení venkova, aby se stal, zejména díky vynikající muzeologické práci Josefa Kazimoura a s mimořádnou politickou podporou Antonína Švehly a dalších osobností, jednou z nejprogresivnějších muzejních institucí první republiky. Institucionalizaci muzea však předcházely starší pokusy.

Základ muzejní sbírky vytvořily předměty vystavené na Jubilejní výstavě v r. 1891 a na Národopisné výstavě v r. 1895. Tento soubor předmětů tvořil zemědělské oddělení, které bylo součástí Národopisného muzea až do roku 1918. Sbírky byly uloženy krátce v paláci Sylva-Tarrouca v ulici Na Příkopě v Praze, od roku 1902 do roku 1938 v takzvané jízdárně v letohrádku Kinských na Smíchově.

Muzeum se od samého počátku potýkalo s nedostatkem prostoru, i když časem vznikly ještě pobočky v Bratislavě, Brně a Opavě – tedy zemských hlavních městech. Proto v třicátých letech vznikl projekt na výstavbu nové hlavní budovy v Praze na Letné. Tato budova, která je dnes významnou památkou českého funkcionalismu, byla postavena v letech 1937–1939 jako společný projekt s budovou Národního technického muzea podle projektu architekta Milana Babušky. Těsně po dostavbě byla však zabrána německou okupační armádou.

Po válce byla sice budova navrácena muzejním účelům, ale již v roce 1950 byla budova rozhodnutím Státní dislokační komise dočasně uvolněna pro potřeby nově vzniklých projekčních organizací (Stavoprojekt) a muzeum bylo přestěhováno do části zámku Konopiště a do zámku Kačina u Kutné Hory. Během tohoto období byla budova v Praze devastována nevhodnými vestavbami provizorního charakteru v rozporu s platnými (zejména bezpečnostními a požárními) předpisy.

Ze zámku Konopiště počátkem 60. let 20. století muzeum přesunulo své sbírky na lovecký zámek Ohrada v Hluboké nad Vltavou a ve stejné době získalo do pronájmu i část prostor na zámku Lednice na jižní Moravě. Právě díky spojení s unikátním Lesním a loveckým muzeem, které založil coby veřejné muzeum kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu již v roce 1842, došlo k obohacení sbírky muzea o mimořádné unikáty. Zemědělské muzeum tak má výjimečnou příležitost pokračovat i v tradici čtvrtého nejstaršího muzea v českých zemích a patrně nejstaršího podobně specializovaného muzea v Evropě.

Na přelomu 80. a 90. let získalo muzeum další výstavní a depozitní prostory ve Zdechovicích, Valticích (měšťanský dům na náměstí, kde má NZM pobočku dodnes) a na Janově hradě. V roce 2001 byly vyklizeny prostory v Lednici, v letech 2002–2003 proběhlo stěhování sbírek ze Zdechovic do areálu v Čáslavi, který je pro veřejnost otevřen od roku 2004.

Do své původní budovy v Praze se muzeum vrátilo až roku 1994 a ihned zahájilo její postupnou rehabilitaci. Národní zemědělské muzeum je umístěno sice v hodnotné, ale funkčně již nevyhovující budově, kterou je zapotřebí postupně rekonstruovat a upravit podle bezpečnostních požadavků a požadavků na současnou muzejní činnost, a tím ji navrátit k původnímu účelu. V roce 2006 došlo k přechodu zřizovatelské funkce z Ministerstva kultury na Ministerstvo zemědělství, které zřídilo novou příspěvkovou organizaci s názvem Národní zemědělské muzeum.

Dlouholeté intermezzo přineslo pochopitelně i narušení kontinuity a ztrátu povědomí veřejnosti o původním účelu budovy i Národního zemědělského muzea.

V dnešní době muzeum usiluje nejen o navázání na prvorepublikovou tradici, ale také o aplikaci nejmodernějších muzeologických trendů a důstojný návrat mezi významná muzea naší země.

 

> Více v publikaci 120 let NZM (pdf)