Největší objev. Fenomén zemědělství ve 100 předmětech

Objevujte

Největší objev: Fenomén zemědělství ve 100 předmětech. Mlýnské kameny, konec 19. století, Národní zemědělské muzeumMezi lety 10 000 a 8 000 př. Kr. začali lidé úmyslně pěstovat a šlechtit rostliny a připoutali k sobě hospodářská zvířata. Učinili tak největší objev ve svých dějinách, který ovlivnil celou další existenci lidstva.

Z úspěchu našich předků těžíme dodnes. Na zemědělství jsme životně závislí. Anebo myslíte, že se vás zemědělství netýká?

Vydejte se společně s námi objevovat zemědělství!

 

Obrázek: Mlýnské kameny, konec 19. století, Národní zemědělské muzeum

Pšenice

Pšenice dvouzrnka, Národní zemědělské muzeum. Největší objev: Fenomén zemědělství ve 100 předmětechPšenice dvouzrnka, Národní zemědělské muzeum

Z trávy stvořené obilí. Zrnko, které změnilo svět. Zde pšenice dvouzrnka, u nás doložená už od 6. tisíciletí př. Kr. Příběh zemědělství začíná.

Pšenice dvouzrnka patří spolu s jednozrnkou a špaldou k nejstarším pěstovaným druhům pšenice. Po několik tisíciletí patřila společně s ječmenem mezi nejdůležitější pěstované plodiny na světě. Nejstarší archeologické nálezy nedaleko Damašku dokazují její pěstování v období 9 000 až 8 400 let př. Kr. S postupnou intenzifikací zemědělství ji začaly vytlačovat modernější druhy pšenice, které lépe splňují nároky na vyšší výnos. V současnosti je v Evropě pěstování dvouzrnky rozšířeno zejména v Itálii (Farro della Garfagnana, zrno pšenice dvouzrnky s chráněným zeměpisným označením) a v německy mluvících zemích – Rakousku, Německu a Švýcarsku; mimo Evropu pak v Etiopii, Indii a Turecku.

Dvouzrnka je celkem nenáročná na podmínky prostředí a hodí se k pěstování na chudších půdách. V Itálii se pěstuje zejména v horských oblastech Toskánska. Dobře roste i na podzolových půdách, nevhodné jsou těžké a zamokřené půdy, kde se může snižovat polní vzcházivost a zvyšovat náchylnost k poléhání.

Dvouzrnka stejně jako jednozrnka je ceněna pro svůj vysoký obsah bílkovin a zejména vyšší podíl nutričně cenných bílkovinných frakcí albuminů a globulinů a vyšší obsah vitaminů ve srovnání s pšenicí setou. Používá se k pečení tradičního chleba, celé zrno se používá do polévek i k přípravě rizota. Vyrábí se z ní i kvalitní těstoviny a vaří pivo.

Koně

Největší objev: Fenomén zemědělství ve 100 předmětech. Jezdecké sedlo, konec 19. století, Národní zemědělské muzeum

Jezdecké sedlo, konec 19. století, Národní zemědělské muzeum

„Komu ženy mrou a koně se množí, tomu přibývá zboží.“ Přímočaré a vůči ženám dost tvrdé pořekadlo odkazuje nejen na opakované zisky věna, ale také na zásadní význam chovu koní v 19. století. Téměř každý sedlák choval klisny. Díky nim měl koně nejen pro sebe, ale také na prodej. Zisky z prodeje koní tvořily nezanedbatelnou část příjmů sedláků. Koně sloužili jako tažná síla, která byla vzhledem ke stále intenzivnějšímu rozvoji hospodářství nezbytná. Představovali ale také prestižní chovná zvířata, s nimiž se sedláci ukazovali během slavnostních selských jízd.

Ještě před 2. světovou válkou se na území Československa chovalo přes 650 tisíc koní, dnes je to v Česku okolo 88 tisíc koní různých plemen. Většina z nich se využívá ke sportovním účelům nebo pro agroturistiku.

Nejstarším českým plemenem je starokladrubský kůň. Jeho chov založený v roce 1579 císařem Rudolfem II. v Kladrubech nad Labem dal vzniknout nejen jedinému původnímu českému plemeni, ale i nejstaršímu hřebčínu v Evropě. Ušlechtilí kočároví koně barokního typu vyšlechtění ze starošpanělských a staroitalských koní sloužili pouze císařskému dvoru, kde byli využívání pro slavnostní účely. Dnes se chovají ve dvou barevných variantách, bílé a černé, a jsou oblíbeným plemenem závodních spřežení i v drezůře. Rozsáhlý komplex Národního hřebčína Kladruby byl i s bílým starokladrubským koněm v lednu 1995 prohlášen kulturní památkou.

Sucho

Srážkoměr, Národní zemědělské muzeumSrážkoměr, Národní zemědělské muzeum

Sucho zemědělství škodí, ale dnešní zemědělství je zároveň jednou z jeho příčin. Masová zemědělská produkce významně přispívá k vzniku CO2, a tím ke globální změně klimatu. Kvůli podobě našeho hospodaření se navíc intenzita sucha zvyšuje. Obrovská pole bez mezí a remízků jsou vystavena erozi půdy. Kolem 45 % naší půdy je navíc utuženo těžkou technikou a ztrácí schopnost zadržovat vodu. Bez ní mají rostliny omezen příjem živin, snižuje se intenzita fotosyntézy, rostliny ztrácí schopnost ochlazovat se a klesá jejich růst. Jedna z nejhorších vln veder zasáhla Českou republiku v roce 2015 a bohužel nelze čekat, že se situace bude zlepšovat.

V Česku se na první pohled zdá, že máme vody dostatek, ale opak je pravdou. Odborníci varují, že podpovrchová voda ubývá i u nás. Pokud se klima bude měnit stejnou rychlostí jako dosud, je pravděpodobné, že budeme mít s vodou problémy. Na sucho bychom se tedy měli pomalu ale jistě připravovat. Mistrem v úsporném nakládání s vodou je Izrael. Až 55 % sladké vody získává odsolováním mořské vody a znovu využívá kolem 86 % odpadních vod.

Do roku 2025 bude mít polovina světové populace problémy s nedostatkem vody. Až o 95 % se může kvůli nedostatku vody zvýšit v příštích padesáti až sto letech riziko přeshraničních konfliktů.