Národní zemědělské muzeum

Vinařský lis – chlouba vinařů i tesařů

Vinařský lis – chlouba vinařů i tesařů

Vinařské lisy jsou nedílnou součástí procesu výroby vína. Původní lisy byly rozměrné a nákladné. Vinaři jim proto věnovali velkou pozornost a dokončení výroby lisu bylo důvodem pro malou slavnost. Není divu. Nejsložitější úkony vyžadovaly společnou třídenní práci až tří lidí. Ale začněme od začátku…

 

Vinařský lis je nástroj, který se používá pro oddělení vinné šťávy, tedy moštu, od pevných částí bobulí. Zatímco ve starém Řecku takto lisovali víno již 350 let před naším letopočtem, u nás si museli vinaři počkat. První vinařské lisy se v českých zemích datují až do 11. století. Tyto lisy byly celodřevěné a pochopitelně se téměř nedochovaly, vždyť je to už tisíc let. Lisy byly zhotovovány z dubového dřeva, to pro jeho tvrdost a odolnost. Výroba lisu vyžadovala dobrou znalost dřeva a jeho opracování, pracovalo se s velkými kusy kmene, a tak ne každý tesař výrobu takového vinařského lisu zvládl. Nebylo to řemeslo, bylo to přímo umění a dědilo se jako rodinné tajemství z otce na syna.

Nejstarší lis, který máme ve sbírce, je vřetenový lis z roku 1719. Muzeum ho získalo od Ludvíka Palacha z Moravské Nové Vsi v roce 1981. Lis je unikátní tím, že je prakticky kompletní a navíc ve velice dobrém stavu. A je to obr. Jeho celková výška  je 280 cm, hloubka 170 cm. Bez zajímavosti není, že samotná mísa lisu je vyrobena z jediného kusu dřeva, její šířka je přitom 100 cm, výška 36 cm a hloubka 170 cm. Vezmeme-li v úvahu, že součásti lisu byly vyráběny z jádra, tedy ze střední části stromu, musel mít kmen dubu pro výrobu mísy průměr alespoň 140 cm. Jednalo se tedy o několik set let starý dub,  možná z doby husitských válek nebo ještě starší. Lis byl při svém vzniku sestaven dohromady přímo ve vinném sklepě, na  dvou šlapech 140 cm dlouhých tam zůstal po celou dobu svého provozu. A tam ho také kurátoři muzea našli.

Původní lisy byly často umělecky zdobeny. Nejjednodušší výzdobou byl letopočet, jméno majitele a tesaře, případně jejich zkratky. Dále mohl být lis ozdoben ornamentálními prvky srdce, kříže, christogramu, hvězdicí nebo svastikou, někdy i révovým letorostem s hrozny a listy.

Od skácení dubu do výroby lisu to trvalo roky. Vybrané stromy se kácely v zimě, v období zimního spánku. Skácený dub se neodkorňoval, kmen zůstal celý další rok odložený ve stínu, podložen tak, aby se nedotýkal země. Až potom bylo možné kůru sloupat.  A kmen byl na další tři čtyři roky uložen do stodoly, aby dřevo proschlo. Pak teprve bylo možné začít s výrobou lisu. Při jejich výrobě se používalo co nejméně želez, to proto, že víno při styku s železem mění nejen barvu, ale hlavně mu výrazně hrubne chuť.

Ani práce na takovém lisu nebyla úplně jednoduchá, lis museli obsluhovat nejméně dva silní muži, častěji se ale pracovalo ve čtyřech. Tradiční rozměrné dřevěné lisy byly ve 20. století postupně nahrazovány lisy železnými. Dnes se ve vinařství používají lisy pneumatické s plně automatickým provozem… ale to už je jiný příběh.

 

  Pěstování vinné révy a výroba vína má v českých zemích dlouhou tradici. Není zcela jasné, odkud se k nám vinná réva dostala, zda z Říše římské nebo z Francké říše. Jisté je, že vinařství si v českých zemích vydobylo v průběhu staletí silnou pozici. Pomohly tomu dobré podmínky k pěstování vinné révy i náklonnost panovníků, kteří si lahodný nápoj oblíbili. Císař Karel IV. v roce 1348 nařídil založit vinice kolem pražských měst až do vzdálenosti přibližně 5 km. Dokonce vlastníky těchto vinic doživotně osvobodil od daní. Za to ale museli odvádět desátek ze svého vína královské komoře. 

Vinařský lis fotogalerie